21.12.06

Potřeba inovace výuky informačního managementu na VŠ

Od doby, kdy autoři Vodáček a Rosický napsali knihu věnovanou informačnímu managementu (IM ) , se v IM velmi mnoho změnilo. S rozvojem ICT se změnil charakter jejich aplikací, což zásadně ovlivnilo povahu rozhodovacího procesu v IM.
Jako pamětník počátků aplikace moderní výpočetní techniky na podnikové úrovni v ČR , jsem, především ve funkci vedoucího podnikového výpočetního centra plzeňské škodovky, velmi dobře vnímal reálné tendence vývoje v řízení informatiky. Měnila se povaha rozhodovacího procesu, který se zrychloval a stával postupně stále složitějším. Přibývalo v něm stále výrazněji rozhodování v rovině ekonomické, organizační a personální, na úkor problémů technických - hardwarových a softwarových. Výrazně se měnil převažující směr komunikačních vazeb vedoucího - od komunikace směrem dovnitř do výpočetního střediska, ke komunikaci mimo něj. Ve vnější komunikaci výrazně posilovaly vazby na další podniky a postupně víc a víc i na instituce v resortu a ve státě. Bylo třeba stále pečlivěji sledovat vývoj v mimopodnikových informačních systémech a to nejen ty aktuální, ale stále více i záměry do budoucna. Na pořad se s rostoucí naléhavostí dostávaly otázky kvality, bezpečnosti zpracování, hospodárnosti. Přibývalo smluvních jednání a to jak v roli klienta , tak v roli dodavatele. S růstem náročnosti aplikací bylo třeba řešit s mnohem větší péčí otázky související s odborností pracovního týmu téměř ve všech profesích. V řešení úloh rostl význam systémových přístupů, měnila se struktura profesí, portfolio nástrojů. Výrazně posílilo metodické řízení směrem k uživatelským útvarům, bylo třeba posílit kapacity a znalostní předpoklady pro metodické řízení orientované na vnitropodnikové klienty. V naší práci přibývalo poradenských aktivit. Museli jsme se učit lépe hodnotit svoji práci a její přínosy pro závody a útvary podniku. Mezi kriterii hodnocení naší práce rostl podíl s exaktnějšími metrikami. Péče o vzdělání vlastních lidí a péče o optimální profesní strukturu kolektivu se stávala systematičtější a stále více se opírala o první zárodky aktivit, které bychom v dnešním pojmosloví mohli označit jako znalostní management.
Nemusel bych vědět téměř nic o současných, mnohem vyšších nárocích na celý proces řízení informatiky, abych mohl vyjádřit své obavy o současnou úroveň výuky informačního managementu na některých českých vysokých školách.

Díky svým aktivitám v oblasti internetové publicistiky se mi v tomto roce podařilo navštívit desítku odborných setkání věnovaných různým aspektům IM. Šlo o ICT- procesy, ICT- náklady, ICT - smlouvy, ukazatelé výkonnosti a efektivnosti ICT, řízení ICT, IT Service Management (včetně metodik ITIL, CoBIT,) IT- change-risk-configuration management, SW project-management atd. Konference Systémová integrace 2006 byla pomyslnou korunou na této množině zdrojů.

Když jsem srovnal tématiku uvedených odborných setkání s osnovami předmětů odpovídajících studijních oborů českých vysokých škol, konstatoval jsem, že na některých VŠ narůstá propast, která by mohla ohrožovat úspěšný start absolventů do profesionálního života. Změny se navíc nezastaví poté, co student opustí brány univerzity, což znamená, že i v oblasti IM je třeba vychovávat absolventy s vysokou flexibilitou. Poznatky ze současnosti potvrzují mé obavy, formulované na základě praktických poznatků z mého dřívějšího působení v podnikové sféře. Důvody zaostávání úrovně výuky na některých VŠ mohou být subjektivní i objektivní. Cílem tohoto textu je připomenutí rizika spojeného s podceněnou péčí o dostatečně perspektivní studijní plány oboru IM.

Východiskem inovace výuky IM by měly být poznatky o celosvětových trendech. Prof. Jiří Voříšek, ved. katedry IT, uvádí pět trendů, jejichž vliv na informační management je největší. Cituji zkráceně čtyři z nich:
- stále větší pronikání ICT do podnikových procesů, produktů a služeb,
- centralizace zdrojů ICT, kdy z jedné lokality jsou obsluhovány tisíce zákazníků,
- automatizace zasahuje samotný sektor ICT,
- vznik nových modelů provozu informačních systémů a ICT, způsobujících transfer ICT od uživatelských organizací k dodavatelům.
V návaznosti na tyto trendy jsou nově specifikovány přehledy požadovaných znalostí pro základní role v IM a vybrané informační profese: byznys analytik, ICT manažér, ICT Salesman, ICT relationship manager, developer/IS architekt a ICT administrator.

Inovovat výuku v dynamicky se rozvíjejícím oboru, jako je IM, není otázkou týdnů. Nejde jen o modernizaci studijního plánu. Důležité je v předstihu připravit kádr dostatečně flexibilních přednášejících pro nové nebo inovované předměty. Nelze proto otálet. Teorie IM vzniká se zpožděním, zobecňováním poznatků praxe, tak říkajíc "za pochodu".
Jedině intenzivní kontakt s praxí moderních podniků a institucí a sledování trendů, je spolehlivým kompasem.
Informační management má multidisciplinární základy. Setkává se v něm řada mateřských disciplin technického, ekonomického i sociálního charakteru. V jejich průniku se formuje know-how této nové perspektivní discipliny.
Snahy o inovaci výuky IM mnohde narážejí na silnější nebo slabší, otevřený či skrytý odpor pedagogů, především:
a) některých specialistů odpovídajících za výuku technických disciplin,
b) některých garantů předmětů, jejichž poznatky až dosud nerespektovaly specifika ICT.
Je to proto, že inovace výuky informačního managementu nutně vyžaduje:
- doplnit programy předmětů, které dosud nerespektují specifika ICT, o náznak spec. problémů, přístupů a nástrojů z pohledu příslušné ( mateřské ) odbornosti, což se týká především netechnických předmětů ( ekonomika,management, organizace, personalistika, atd.),
- zařadit do výuky některá chybějící netradiční témata,
- ukázat vývoj IM v širším kontextu dynamiky technického a společenského vývoje.
Obavy zastánců technické orientace IM lze rozptýlit tím,
- že nepodceníme "jejich" předměty, vyžadující další prohlubování znalostí, ale doplníme je o takové předměty, které dávají jejich specializovaným aktivitám nezbytné opodstatnění,
- že neuděláme z výuky IM nějakou obecně-filosofickou disciplinu, která by se utápěla sama ve svých problémech, bez jasného exaktního výstupu směrem k praxi,
- že nezaměníme výuku IM za odborné diskuse související s počátky výzkumů IM.

IM se jako vědní disciplina teprve formuje. Snaží se postavit vlastní pojmosloví, což není nijak snadné, vzhledem k přetrvávající lehkomyslnosti při používání pojmů již zavedených, jako IT, ICT, IS, atd. IM prochází v praxi pozoruhodným vývojem. Prostor, kterému se IM věnuje, roste směrem do hloubky i do šířky. První pokusy o zavedení pojmů jako mikroinformatika a makroinformatika o tom svědčí. Zavedení pojmu makroinformatika by mělo naznačit oprávněnou snahu o nalezení specifických rysů IM směrem od podniku k centru. Je nesporné, že se bude od problematiky podnikové informatiky v mnoha směrech odlišovat, neměla by se však vyvíjet izolovaně, ale ve vazbě na podnikovou informatiku.

Nesmíme zapomínat na řízení procesů, které probíhají uvnitř podniku a to přímo na pracovištích ICT. Výrazné zvýšení pozornosti problematice IT Service Managementu, provázené především akcentem na vazbu IT procesů na business procesy, svědčí o akutní potřebě posílení IM i tímto směrem. Doplnění knihovny ITIL o 2 díly knihy "The Business Perspectives" je toho důkazem. Je výrazem potřeby přiblížit IT pracovníkům business procesy a naopak business manažérům procesy IT. Procesy spojené s IT Service Managementem se stávají, zejména ve velkých podnicích, natolik vnitřně složitými, že existuje reálné riziko oslabení nezbytných vazeb řízení různých business a ICT procesů uvnitř podniku.
To vše vyžaduje výrazné posílení IM na podnikové a vnitropodnikové úrovni a přípravu a rozvíjení nových přístupů IM i na nadpodnikové úrovni.
Tomu by měla odpovídat i inovace ve výuce informačního managementu na VŠ.

Při úvahách o možných cestách, které by vedly k většímu sblížení obsahu studijních plánů s aktuálními problémy v praxi, nabízím rady, které mnohou být aplikovány prakticky ihned:
- nezařazovat do studijních plánů oboru IM další specializované technické ani ekonomické předměty, bez současného posílení předmětů, které se zabývají komplexně problematikou vazeb v IM ,
- přestat spoléhat na to, že si studenti sami dokáží aplikovat látku z obecně pojatých předmětů ( ekonomika, management) na oblast aplikace ICT, nebo přímo na IM. Doporučuji naopak nabídnout témata jako: "Ekonomické aspekty IM", "Správa softwarových požadavků", "Smluvní vztahy v IT", "IT Service management" a pod.
- nezapomínejme na skutečnost, že ve výuce informačního managementu je třeba, více než v jiných oborech, respektovat odlišnost profilu bakaláře a magistra. Souvisí to s odlišnostmi rolí, které mohou oba typy absolventů zastávat. Rozdíl by se ve studijních plánech neměl odrazit v počtu hodin nebo počtu předmětů, ale v poznatkové náročnosti obsahu studia, v míře uplatnění systémového, kauzálního a dynamického přístupu, čili v především v hloubce a celkové náročnosti prezentovaných znalostí.

IM představuje velmi aktuální téma a atraktivní segment trhu vzdělávání. Pro mnohé vysoké školy by moderní, inovované pojetí výuky informačního managementu mohlo být impulzem ke kvalitativním změnám v celé řadě navazujících předmětů, které představují buď zdroje poznatků využívaných v IM, nebo v disciplinách, které znalostí studentů z informačního managementu mohou využít k prohloubení exaktních přístupů a k posílení vlastního nástrojového vybavení, opírajícího se o účinné a efektivní uplatnění ICT.

Prudce se vyvíjející ICT a změny v kvalitě její aplikace, přispívající ke změnám v informačním managementu, představují pro výukový proces na vysokých školách již nyní šanci i výzvu současně!
Arnošt Katolický (c) - v Plzni 22.12.2006.